Create
Learn
Share

Ekologie SP1

rename
drist's version from 2017-05-20 14:55

Section

Question Answer
Vznik druhů otázkadefinice druhu; druhový areál; vývoj druhu, adaptace, speciace; evoluce; divergence, extinkce.
Definice druhusoubor geneticky podobných jedinců, kteří mohou produkovat životaschopné a plodné potomstvo.
Druhový areálgeograficky vymezené území shrnující všechna místa výskytu určitého taxonu, obvykle konkrétního druhu živočicha nebo rostliny. Druh se většinou vyskytuje v rámci celého území pouze v určitém prostředí.
Vývoj druhu v časedruh se vyvíjí v evolučním čase, což může mít povahu postupných (fyletických) změn - vývojový proces v rámci druhu bez štěpení na různé vývojové linie nebo speciace - štěpení linií - jejich výsledkem je vznik dvou nebo více nových druhů z jediného původního druhu.
Genetický drift je(též genetický posun) je evoluční proces, při němž dochází k náhodným posunům ve frekvenci jednotlivých alel v populaci.
AdaptaceZměny vyvolané postupným přizpůsobováním se populace daným vnějším podmínkám (klimatu, konkurentům, predátorům).
Morfologické adaptaceje to přizpůsobení druhu (populace) prostřednictvím morfologického projevu např. zabarvení, mimikry nebo např. tvar určité části těla
Fyziologická adaptaceMnohé adaptace souvisejí s životními pochody a fyziologickými funkcemi.
Behaviorální adaptaceZa takovou adaptaci lze považovat i vrozené prvky chování. Mnoho druhů pěvců odnáší trus mláďat daleko od hnízda
Lokální adaptacejedinci jedné populace jsou si podobnější díky více společným předkům než jedinci ze vzdálenějších lokalit, ale i z důvodu čelení shodným místním vlivům prostředí.
Preadaptaceznaky a vlastnosti, které vznikly původně k jinému účelu, než k jakému jsou účinně využívány v současné době
Speciaceštěpení linií, výsledkem je vznik dvou či několika nových druhů z původního jediného druhu.
Speciace alopatrickározsáhlý areál původního druhu je rozdělen na dvě části vznikem geografické bariéry
speciace peripatrickáareál původního druhu často osciluje (např. kolísá vlivem krátkodobých změn klimatu). Po zmenšení celkového areálu zůstane často řada malých izolovaných populací, které se relativně velmi rychle mění.
sympatrická speciaceje jednou z dalších možností vzniku druhů. Jedná se o vznik více druhů z jediného předkovského druhu, bez nutného působení geografické bariéry v rámci geografického areálu. Například při změně potravy.
Extinkcevymírání jednotlivých populací i celých druhů, je součástí evoluce. Vymírání může mít charakter lokální (jedné z více populací druhu v rámci jeho areálu) či totální (úplné, vymření druhu v rámci celého areálu).
Makroevoluceje vznik a vývoj vyšších taxonů než druh.
Mikroevoluceznamená vývoj organismů v průběhu generací na úrovni jedinců. Klíčem ke každé mikroevoluční změně je změna ve frekvenci výskytu alel genů. V delším časovém období mají mikroevoluční změny na svědomí vznik a zánik druhů
Příčinou evoluce jsoumutace, selekce (přirozený výběr nebo umělý výběr), genový tok a genetický drift.
Konvergence podobných znaků u vývojově nepříbuzných sk.organismů, vyvolán adaptací ke stejným aktivitám či podmínkám prostředí, př. podobný tvar těla žraloka (paryby), ryby a delfína (savec)
Divergencerozbíhání se znaků u vývojově blízkých forem, důsledkem přizpůsobení se k rozdílným aktivitám či podmínkám prostředí
Vztahy mezi organismy a prostředím otázkaabiotické a biotické faktory; ekologická nika; teplota, vlhkost a záření jako hlavní abiotické faktory a jejich letální působení, endotermie, Bergmanovo, Allenovo a Glogerovo pravidlo
abiotické (neživé) faktory(horniny, minerály, organické sloučeniny, voda, plyny, světlo, teplo)
biotické faktory(ostatní organismy v rámci mezidruhových vztahů = působení konkurentů, predátorů, parazitů a symbiontů)
Ekologická nikaje souhrn všech podmínek nutných k přežití a rozmnožování druhu, ale zároveň také soubor všech jeho životních projevů, jimiž ovlivňuje jiné organismy ve svém okolí
Fundamentální (základní) nikanika, kterou je druh schopen teoreticky obsadit.
Realizovaná nikanika bývá zpravidla užší, jen vzácně stejně široká, jako nika základní. Je to nika, kterou druh v přírodě za spolupůsobení konkurentů predátorů skutečně obsazuje
Bergamanovo prav.zvířata v klimaticky chladnějších oblastech jsou větší než jejich příbuzní v oblastech klimaticky teplejších (dáno poměrem objemu těla k jeho ploše, kdy větší organismy mají relativně menší povrch při daném objemu těla); např.: tučňáci, tygři – velikost těla se k rovníku zmenšuje.
Allenovo prav.v chladnějších oblastech mají některá zvířata kratší uši, zobáky, ocasy a končetiny než v teplejších oblastech; např.: nárůst uší u pouštních savců (fenek x liška polární x obecné).
Glogerovo pravidlov teplejších a vlhčích oblastech jsou někteří živočichové tmavší než jejich příbuzné formy ze sušších a chladnějších oblastí; např.: tygr na Sibiři světlejší než v subtropech, medvědi
Endotermietermoregulační schopnost živočichů udržovat stálou tělní teplotu kolem 37 °C zvyšováním produkce tepla uvnitř těla. K endotermním živočichům patří savci a ptáci.
Teplotaovlivňuje přežití, rozmnožování, vývoj mláďat a konkurenční vztahy mezi organismy. Ptáci a savci mají stálou tělesnou teplotu. Adaptace na teplotu-srst, peří, tuk, tzv. svalový třes.
Vlhkostzdrojem jsou dešťové srážky, rosa, mlha. Voda je nezbytným faktorem, který se v ekosystému účastní všech pochodů spojených s koloběhem látek a vstupuje do veškerého metabolismu organismů účinným mechanismem výdeje tepla
Záření Světlo představuje viditelnou část spektra slunečního záření v oblasti vlnových délek zhruba 260-760 nm. Nejdůležitějším přírodním procesem závislým na světle je fotosyntéza rostlin.
Letální působení faktorůKaždé prostředí do jisté míry omezuje organismy, které v něm žijí. Hranice tolerance vůči určité podmínce (faktoru) prostředí jsou určeny minimálními a maximálními hodnotami, tzn. dolní a horní letální hranicí. Mezi nimi se nachází ekologická amplituda. Optimální podmínky jsou nejspíš ty, za nichž jedinci nějakého druhu po sobě zanechávají nejvíce potomstva
Limitující faktory otázkapodmínky a zdroje; ekologická valence; Liebigův zákon minima
Podmínkyvšechny vlastnosti prostředí, které mohou organismus významně ovlivňovat, avšak nelze je vyčerpat např. teplota vzduchu, vlhkost, pH vody nebo fotoperioda.
Zdroječást prostředí, kt. lze čerpat a tedy svádět o ni konkurenční boj např. živiny, voda, úkryty, místa pro rozmnožování a u rostlin i světlo ve fotosynteticky využitelné části spektra.
podmínky + zdrojefaktory prostředí
Liebigův zákon minimaorganismy jsou závislé na tom faktoru (prvku), který je v jejich živ. prostředí obsažen nejméně (i když ostatní faktory potřebné k růstu jsou v optimu) - stačí jediný faktor prostředí mimo rozmezí tolerance, aby druh nemohl v daném prostředí existovat)
Ekologická valencerozsah neboli specifické limitující hranice tolerance vůči působení jednotlivých podmínek → schopnost organismu snášet určité rozpětí libovolného faktoru
Pásmo optimaekologické optimum - v jeho rozmezí druh prosperuje nejlépe; tj. po sobě zanechává nejvíce potomstva (tj. jsou nejzdatnější, mají nejvyšší fitness).
Shelfordův zákon tolerancekaždý druh toleruje určité rozpětí libovolného faktoru a nejlépe v prostředí prospívá, působí-li vnější vlivy v rozsahu optimálních hodnot.
Druhy s širokým a úzkým rozsahem podmínekstenovalentní (specialisté – druh je schopen snášet jen velmi úzký rozsah podmínek) mají ekolog.valenci užší než druhy euryvalentní (generalisté – druh je schopen snášet široký rozsah podmínek)
memorize

Recent badges