Create
Learn
Share

Dendrologie 4

rename
drist's version from 2016-06-12 15:03

Section

Question Answer
Termofytikumplanární = nížinný =150 – 210 m (nížinné luhy: měkký – vrba, topol, olše), tvrdý – dub, jilm, jasan), kolinní = pahorkatinný = 135 – 500 m (teplomilné doubravy, nejčas s dubem zimním)
Mezofytikumoblast opadavého listnatého lesa, suprakolinní = kopcovitý = 200 – 550 m, vlhčí nebo chladnější plošiny a kotliny: acidofilní DB, vzácně slatiny až přechodová rašeliniště, submontánní = podhorský = 450 – 800 m - květnaté BK (JD), acidofilní BK a JD nižších a středních poloh
Oreofytikummontánní = hornatinný = 750 – 1100 m, horský smíšený les · (= acidofilní horské BK), supramontánní = smrkový = 1000 – 1370 m - klimaxové smrčiny, subalpínský = klečový = 1200 – 1602 m, Skladba lesů v %: přirozená, současná, doporučená - smrk 11, 54, 36; jedle 18, 1, 4; borovice 5, 17, 17; dub 17, 6, 9; buk 38, 6; 18
Smrky – jejich rozdělení a taxonomické zařazenídělení rodu Picea (podle šišek a dále podle jehlic) do 2 podrodů a 4 sekcí: 1. podrod: Picea, šišky typu „morinda“ – semenné šupiny tuhé, sekce: Omorika, jehlice zploštělé, sekce: 4hranné jehlice; 2. podrod: Casicta šišky typu „casicta“ – semenné šupiny tenké, sekce: Sitcha - jehlice zploštělé, sekce: Pungentes jehlice na průřezu ± kosočtvercovité
Picea abies – charakteristika druhu, areál rozšíření, růstová charakteristikanejdůležitější hospodářská dřevina střední a severní Evropy, opora dřevařského průmyslu, zastoupení přirozené 11%, současné 54%, výška: 50 m, tloušťka kmene až 1,5 m, věk: 400 let, plošný kořenový systém - trpí vývraty a rychlým vyčerpáním půdy v horním horizontu šišky visí dolů, různé velikosti, dozrávají na podzim 1. Roku, výškový přírůst se zvětšuje zpočátku jen pozvolně, později se zrychluje, Rozšíření: Evropa severní, střední a jihovýchodní, celá Sibiř, v ČR růstové optimum: 600 – 1000 m n.m, polostinný (až stinný) druh, nároky na půdní i vzdušnou vlhkost značné, tepelné nároky relativně malé, nemá zvláštní nároky na půdu doprovodné dřeviny: buk a jedle, velké množství variet, citlivý na znečištěné ovzduší, netvoří výmladky.
Americké smrky, charakteristika druhů, ekologické nárokyPicea pungens = smrk pichlavý, v sadovnických úpravách nejčastěji pěstovaný druh smrku, horský, pomalu rostoucí, dlouhověký, jinak bez většího významu, při zastíněné zasychají boční větve, chladné, humidní klima, Picea engelmanii = smrk Engelmannův, typicky horský americký druh, ojíněné jehlice, dlouhověký, chladná a humidní stanoviště, Picea glauca = smrk sivý, nejseverněji zasahující americký smrk s obrovským areálem, menší strom, uvyklý na požáry, vyžaduje dostatek provzušněné vody, Picea mariana = smrk černý: 1 z nejmenších smrků, relativně větší konkurenceschopnost na chudších půdách, než na stanovištích bohatších (předrůstán), Picea sitchensis = smrk sitka ze všech smrků dorůstá největších rozměrů (až 90m), 1 z komerčně nejvýznamnějších dřevin severozápadního pobřeží S. Ameriky, vyžaduje hojné srážky
Evropské a asijské smrky (kromě Picea abies), charakteristiky druhů, ekologické nárokyPicea omorika = smrk omorika třetihorní relikt a balkánský endemit, druh kompetičně slabý – roste v oblasti silných konkurentů, nádherná solitéra – sadovnicky patří mezi nejcennější smrky, Picea obovata = smrk sibiřský, největší areál mezi smrky - na severním okraji Sibiře v oblasti permafrostu, pouze na prameništích a podél vodních toků nebo jednotlivě, Picea orientalis = smrk východní, kavkazský horský smrk, s velkým hospodářským významem, často na příkrých skalních svazích a ve stinných soutěskách, vysoký strom (50m), velmi tolerantní k zástinu, roste na mělkých půdách
Abies alba, charakteristika druhu, areál rozšíření, růstová charakteristikaAbies alba = jedle bělokorá, patří mezi lesnicky nejproduktivnější evropské dřeviny, vývoj v mládí pomalý a pěstebně označována jako "citlivá", schopnost snášet zastínění a pod ním se obnovovat,nevhodná dřevina pro hospodaření holosečné, velký strom 40 m, věk: 500 let kmenová výmladnost slabá, znační nároky na vláhu, Evropa střední a jižní, u nás ve všech horstvech jedle obecně považována za druh horský, přibližně jako smrk, přirozené zastoupení 18%, současné 1%, buk lesní a smrk ztepilý tvoří s jedlí tzv. hercynskou směs
Evropské a asijské jedle (kromě Abies alba), charakteristiky druhů, ekologické nárokyAbies cephalonica = jedle řecká horská jedle jihovýchodní části Evropy, hospodářsky významná dřevina jižní části Balkánu, její význam u nás pouze okrasný, u nás trpí mrazy, Abies pinsapo = jedle španělská, endemit xerofilního vzhledu, ve střední Evropě pouze v parcích a zahradách, cenná okrasná dřevina s několika obvykle sivozelenými kultivary, Abies nordmanniana = jedle kavkazská, významná hospodářská dřevina západního Kavkazum, 1 z nejčastěji využívaných jedlí v sadovnictví, toleruje i hluboký zástin, Abies koreana = jedle korejská, malá alpínská jedle jižní části Korejského poloostrova vysoce ceněna její sadovnická okrasná hodnota, Abies sibirica = jedle sibiřská, jedle s největším areálem na světě – zabírá značnou část eurasijské tajgy, u nás téměř neznámá
Americké jedle, charakteristiky druhů, ekologické nárokyAbies grandis = jedle obrovská, rychle rostoucí a 1 z nejproduktivnějších dřevin západní části S. Ameriky, úspěšně vysazovaná i v mnoha zemích střední a západní Evropy hmotově naše dřeviny předstihuje až o 100%, vážné nebezpečí v Evropě: houba václavka vysoký až velmi vysoký strom 70 m, výčetní tloušťka1,5 m, věk: 250, u nás odumírá brzy, tolerující zástin, Abies concolor = jedle ojíněná ve své domovině, v západní části USA, nyní hodnocena jako vysoce produktivní a cenná dřevina, v Evropě okrajový význam, v sadovnictví dnes nejčastěji vysazovanou introdukovanou jedlí, nejhojnější na chladnějších, vlhčích stanovištích, Abies procera = jedle vznešená: impozantní jedle severozápadu USA, velká jedle s kvalitním dřevem, možná náhrada za Abies alba, Abies balsamea = jedle balzámová, 1 z nejdůležitějších konifer severovýchodní části S. Ameriky z amerických jedlí největší areál strom malé až střední velikosti, v Evropě jí nevyhovuje kontinentálněji laděné klima
Borovice, jejich rozdělení a taxonomické zařazení 1. podrod: Diploxylon = Pinus tzv. „tvrdé borovice“ a) podsekce: Sylvestris – 2 jehlice na brachyblastu, v této podsekci zastoupeno nejvíc druhů; P. sylvestris, P. mugo, P. Nigra, b) podsekce: Ponderosae – ve svazečku 3 – 5 jehlic; P. ponderosa, P. Jeffreyi c) podsekce: Pinea – křídlo redukováno na tenký lem ♦ 2. podrod: Haploxylon= Strobus • tzv. „měkké borovice“ a) sekce: Strobus – jehlice na brachyblastech po 5; P. strobus, P. cembra, P. Peuce, b) sekce: Parrya – kolísavý počet jehlic na brachyblastech (1-5); P. aristata
Pinus sylvestris, charakteristika druhu, areál rozšíření, růstová charakteristika.Pinus sylvestris = borovice lesní, sosna velmi odolná, rychle rostoucí 2jehličnatá eurasijská borovice, přirozené rozšíření 5%, současné 17%, těžiště areálu v severní Asii, vyšší strom (40m),  dosažitelný věk: 300 let, kořenový systém: mohutný; borovice s nejrozsáhlejším areálem na světě: od Atlantiku prochází Evropoupřes celou Sibiř až téměř k Pacifiku, roste přirozeně i druhotně na celém území republiky, původní rozšíření borovice lesní v ČR své těžiště v mezofytiku převážně na suchých, suťových, skalnatých a mělkých lokalitách od 200m n.m., maximálně světlomilná dřevina, odolná proti ohni, doprovodné dřeviny dub, lípa, habr, velká diverzita uvnitř druhu
Domácí zástupci rodu Pinus (vyjma P. sylvestris), charakteristika druhů, areály rozšíření. Pinus sylvestris, Pinus mugo = borovice kleč, kosodřevina, 2jehličnatý taxon, roste výhradně keřovitě, silně světlomilný, nad horní hranicí lesa, tolerantní k imisím, dosažitelný věk: až několik set let, kořenový systém: mohutné postraní kořeny dobře zpevňují půdu; kůlový kořenchybí, malé areály v horách střední a jihovýchodní Evropy nad horní hranicí lesa, Pinus rotundata = borovice blatka stromová, 2jehličnatá borovice, reliktní areál ve středu Evropy prakticky jen na rašeliništích, malý strom, tolerantní ke spodní vodě, méně světlomilná, Pinus x pseudopumilio = borovice kleč rašelinná, kříženec Pinus rotundata + Pinus mugo
5jehličnaté americké a euroasijské borovice, jejich popis a ekologické nárokyPinus peuce = borovice rumelská makedonská 5jehličná horská borovice, poměrně rychle roste, třetihorní relikt, balkánský endemit, ve střední Evropě se pěstuje úspěšně v parkových výsadbách k zastínění dosti tolerantní, vysoká odolnost ke rzi vejmutovkové Pinus cembra = borovice limba, světlomilnější dřevina, dlouhověká, menší až středně velký strom 21 m, dosažitelný věk: 750 let, růst: velmi pomalý, světlomilná dřevina, vystupující ve vysokých vrstvách střední Evropy ve formě stromové nejvýš, Pinus wallichiana = borovice ztepilá (himálajská) * rychle rostoucí himálajská 5jehličná borovice horských až vysokohorských poloh, v Evropě ceněna jako významná parková dřevina, s dlouhými, převisle plihými ,Pinus sibirica = borovice (limba) šibiřská. 1 s nejrozsáhlejším areálem, cenný, relativně vysoce produktivní taxon, ("kedrové oříšky"), Pinus strobus = borovice vejmutovka, největší a nejrychleji rostoucí konifera severovýchodní části S. Ameriky a současně i 1 z nejproduktivnějších a nejcennějších, světlomilná dřevina, snáší pouze mírný bočný zástin, vyžaduje dostatečnou vlhkost půdy, poměrně dobře snáší imisně znečištěné ovzduší
2jehličnaté americké borovicePinus banksiana = borovice Banksova, nejrozšířenější borovice v Kanadě, nejsevernější borovice v Americe, strom menší až střední velikosti, světlomilná – 1 z borovic nejméně snášejících zastínění, řazena mezi pionýrské dřeviny, k imisím odolná, Pinus contorta = borovice pokroucená v S. Americe, strom menší až střední velikosti, pionýrská dřevina, evropské lesnictví: schopnost růst na chudých, rekultivovaných stanovištích včetně oblastí chladného klimatu
3jehličnaté americké borovicePinus ponderosa = borovice těžká, z nejrozšířenějších a hospodářsky nejvýznamnějších borovic západní části S. Ameriky, mezi borovicemi dosahuje největších výšek vůbec, světlomilná, důležitý zdroj dřeva na americkém Západě, dekorativní dřevina – u nás občas vysazována v parcích, Pinus jeffreyi = borovice Jeffreyova význam především sadovnický, těžiště výskytu v západní části USA, světlomilný druh, netoleruje zastínění, dominuje na chladnějších, aridnějších a méně úrodných stanovištích, ve střední Evropě pěstována jako okrasná solitéra, Pinus rigida = borovice tuhá, východní část Severní Ameriky, většinou na chudších půdách není tolerantní k zastínění, dekorativní dřevina – u nás občas v parcích, Pinus radiata = borovice paprsčitá patří mezi nejrychleji rostoucí americké konifery a nejvíce hospodářsky pěstované borovice v teplých oblastech světa, měkké dřevo.
2jehličnaté evropské borovice (mimo borovic domácích)Pinus uncinata = borovice pyrenejská, souborný druh agregátu Pinus mugo agg., jehlice: uspořádány po 2 podobné jako u Pinus mugo, ale jsou delší , v Pyrenejích vytváří nejvýše položený les v Evropě, Pinus nigra = borovice černá, borovice s největší proměnlivostí, roste v jižní polovině Evropy a v mediteránu, strom středních až větších rozměrů, výčetní tloušťka: 1 m, dobře se přizpůsobuje i mělkým půdám, kde velkou silou proniká do štěrbin v matečné hornině, přirozený výskyt ve středomořské oblasti, dost světlomilná, nenáročná na vláhu a kvalitu půdy, půdu dobře upevňuje, používána také v sadovnictví, Pinus heldreichii = borovice bělokorá (Heldreichova) balkánský a jihoitalský endemit, vegetuje mnohdy v extrémních podmínkách, světlomilná, pionýrská, sadovnictví
memorize

Recent badges