Create
Learn
Share

Dendrologie 2

rename
drist's version from 2016-06-11 20:05

Section

Question Answer
Čeleď Tiliaceae, přehled (rodů) a druhů přirozeně rostoucích a pěstovaných na území ČR, u introdukovaných druhů uveďte areál přirozeného rozšířeníčeleď: Tiliaceae = lípovité v ČR domácí jen 2 druhy rodu Tilia, zastoupení lip cca 1%, Tilia cordata = lípa srdčitá – domácí, Tilia platyphyllos = lípa velkolistá – domácí, Tilia tomentosa = lípa stříbrná – vysazovaná; pochází z jv. Evropy, Tilia x vulgaris = lípa obecná – kříženec Tilia americana = lípa americká – pěstovaná v dendrologických sbírkách; původní v S. Americe
Tilia cordata – charakteristika druhu, růstová charakteristika, areál rozšíření, ekologické nároky a porostní směsi.Tilia cordata = lípa srdčitá , výška: 25 – 30 m, výčetní tloušťka 1 m, věk dosahovaný v porostech obvykle kolem 150 let (ve volnu 400 – 700 let), pařezová a kmenová výmladnost: silná (bujná), vyšší nároky na vláhu, zejména vzdušnou, dobře se jí daří na stinných lokalitách s vyššími srážkami, dobře odolává znečištěnému ovzduší měst a průmyslových oblastí, hlavní stanoviště: v habrových doubravách, v lužních lesích mimo území s výraznějšími záplavami a na svazích suťových a stinných roklinových lesů do 900 m n.m, * poměrně velký eurosibiřský areál
Tilia platyphyllos – charakteristika druhu, růstová charakteristika, areál rozšíření, ekologické nároky a porostní směsi.Tilia platyphyllos = lípa velkolistá, strom velkých rozměrů 35 m, výčetní tloušťka 1,5 m, v porostech se dožívá až 300 let, ve volnu prý až 1000 let, výmladnost pařezová i kmenová silná, toleruje zastínění, sama zastiňuje půdu silně. Velmi náročná na živné půdy, významná medonosná dřevina, suťový typ, lesostepní typ, naše území ve středu přirozeného rozšíření lípy velkolisté, přirozené porosty vzácné, Evropa – těžiště ve střední a jižní Evropě
Čeleď Betulaceae, přehled (rodů) a druhů přirozeně rostoucích a pěstovaných na území ČR, využití zástupců rodůopadavé jednodomé dřeviny s celistvými, zpeřeně žilnatými střídavými listy, květy jednopohlavné, rod Betula = bříza , rozšíření přirozené 1%, současné 3%, rod: Alnus = olše , rozšíření přirozené 0,6%, současné 1,5%, rod: Duschekia = olšička (olše), u nás pravděpodobně domácí
Rod Betula – charakteristika zástupců rodu, růstová charakteristika, areál jejich rozšíření, ekologické nároky a porostní směsiBetula pendula = bříza bělokorá, Betula obscura = bříza tmavá, strom až 25 m vysokýpodobný bříze bělokoré v ČR jen jednotlivě roztroušena (v březinách) na severovýchodní Moravě a ve Slezsku, max.: 800 m n.m., chráněná, Betula pubescens = bříza pýřitá, Betula carpatica = bříza karpatská, keř nebo strom až 12 m, rašelinné stanoviště horských oblastí, někdy na okrajích vlhkých suťových lesů, původní jen ostrůvkovitě v pohraničních pohořích, v územích kolem horní hranice lesa, Betula tortuosa = Bříza křivolaká na našem území podle posledních výzkumů neroste, v postglaciálu zřejmě ano, Betula oycoviensis = bříza ojcovská menší stromky či větší keře, ekologicky podobná bříze bělokoré, zjištěna dosud pouze na jihovýchodním úbočí Krušných hor poblíž Volyně na Kadaňsku; chráněná, malý endemický druh Betula nana = bříza trpasličí, nízký keř vytváří nízké bochánkovité křoviny na rašeliništích, u nás roste na Šumavě, v Krušných, Jizerských a Orlických horách a v Novohradských horách, ve střední Evropě reliktem ledových dob
Betula pendula – charakteristicka druhu, růstová charakteristika, areál rozšíření, ekologické nároky a porostní směsiBetula pendula = bříza bělokorá, výška: 25 m, výčetní tloušťka: 0,75 m, věk: 100 let – krátkověká dřevina, pařezová výmladnost malá, výrazně světlomilná, rychle rostoucí dřevina, nenáročná na půdu, typická pionýrská dřevina, u nás dřevina běžná na celém zemí státu, druhotná stanoviště, přirozené lokality v pískovcové oblasti v Českém ráji, na „kamenných mořích“ Středohoří i na skalách celého vltavského údolí až po Prahu, areál: velký euroasijský
Betula pubescens – charakteristika druhu, růstová charakteristika, areál rozšíření, ekologické nároky a porostní směsi.Betula pubescens = bříza pýřitá, výška až 20 m, výčetní tloušťka: 0,7 m, stáří: cca 100 let, světlomilná, vyhledává vysoko položenou hladinu podzemní vody, ale typickým záplavám přizpůsobena není, březiny a bory (hlavně rašelinné); podmáčené doubravy; vrchoviště, na našem území rozšířena mezernatě a nepravidelně v celé oblasti, zastoupení břízy pýřité kleslo zejména v souvislosti s odvodňováním a rekultivací mokrých luk nižších poloh, lokality na rašeliništích mají stále ještě přirozený charakter, velký euroasijský areál
Alnus glutinosa – charakteristika druhu, růstová charakteristika, areál rozšíření, ekologické nároky a porostní směsi.Alnus glutinosa = olše lepkavá, výška: 20 m, výčetní tloušťka: 1 m, dožívá se 100 let, vynikající, především pařezová výmladnost, dosti světlomilná, z hlediska vertikálního rozšíření se vyskytuje níže než olše šedá, maximální nároky na půdní vláhu, dobře odolává znečištěnému prostředí měst a průmyslových oblastí do 800 m n.m, eurosibiřská dřevina, příměs lužinných porostů nebo lemy toků
Alnus incana – charakteristika druhu, růstová charakteristika, areál rozšíření, ekologické nároky a porostní směsiAlnus incana = olše šedá, strom (mnohdy jen keř) našich vlhkých podhorských až horských lokalit, výška 20 m, výčetní tloušťka 0,5 m, dožívá se: 100 roků, světlomilná pionýrská dřevina s ještě vyššími nároky na světlo než olše lepkavá, na kvalitu půdy nenáročná, odolná vůči znečištěnému ovzduší, zastoupení na celém území mezernaté a nepravidelné, do 1000 m n.m. Ve všech horských oblastech podél toků, eurosibiřský areál – nížinná oblast severská, horská oblast středoevropská, tvoří stejnorodé, především břehové, porosty
Duschekia alnobetula – charakteristika druhu, růstová charakteristika, areál rozšíření, ekologické nároky a porostní směsiDuschekia alnobetula = olšička (olše) zelená, keř: výška: 3 m, nižší polohy, dostatečně vlhké, snáší ale i slabé zastínění, roste na nejrozličnějších podkladech, spíš kyselých (neroste na vápencích), má krátkou vegetační dobu, oblast jižních Čech, oblast Novohradských hor i v oblasti Jihlavských vršin, pravděpodobně zde původní, chráněný druh, euroasijský areál – sibiřský, středoevropský
Základní rozdíly mezi rodem Salix a Populus v rámci čeledi SalicaceaeSalix – keříky až stromy, 1 šupina na pupenu, koncový pupen boční, úzké čepele, jehnědy vzpřímené, hmyzosprašné, Populus, dvoudomé stromy, šupin několik, koncový pupen terminální, čepel stejně dlouhá jako široká, větrosnubné převislé jehnědy
Rod Salix, podle čeho jsou zástupci rodu členěni, popis zástupců roduDělení rodu Salix: 1. Stromové vrby: a) Statné: S. alba, S. fragilis – úzkolisté b) Menší: S. caprea – širokolisté; S. daphnoides – úzkolisté 2. Keřovité širokolisté: S. cinerea, S. aurita, S. silesiaca, S. appendiculata, S. Nigricans 3. Keřovité úzkolisté: S. purpurea, S. viminalis, S triandra – vrby tzv. košikářské 4. Menší keřovité vrby mokrých luk: S. repens, S. rosmarinifolia, S. Myrtilloides 5. Menší horské keřovité vrby kolem horní hranice lesa: S. hastata, S. Bicolor, S. Lapponum 6. Drobné plazivé vrby nad horní hranicí lesa: S. herbacea
Salix alba – charakteristika druhu, růstová charakteristika, areál rozšíření, ekologické nároky a porostní směsiSalix alba = vrba bílá, velmi rychle rostoucí dřevina – strom: výška: 30m. výčetní tloušťka: 1,5 m. dosahuje stáří 100 let výmladnost: výborná, na pařezu i kmeni, výrazně světlomilná – toleruje pouze slabý boční zástin, vyžaduje vysokou hladinu tekoucí podzemní vody, ale snáší i vodu stagnující, přirozený výskyt v úzkém pásu těsně kolem toků, nejčastěji s topolem černým, bílým a olší lepkavou, výškově vystupuje do nadmořské výšky 550 m n.m., podstatná složka lužního lesa, především měkkého luhu, Celkové rozšíření: Euroasie
Salix fragilis – charakteristika druhu, růstová charakteristika, areál rozšíření, ekologické nároky a porostní směsiSalix fragilis = vrba křehká, dřevina převážně proudících vod, strom nebo keř: výška: až 15 m, výčetní tloušťka: až 0,75 m, stáří: až 60 roků, ve vyšších polohách podél vodních toků, nedaří se jí na stojaté vodě, po celém území v chladnějších oblastech, evropský druh, zasahuje do Malé Asie a na Kavkaz
Salix caprea – charakteristika druhu, růstová charakteristika, areál rozšíření, ekologické nároky a porostní směsiSalix caprea = vrba jíva menší strom, v horších podmínkách keř, stáří: 60 let, průkopnická dřevina, nenáročná na půdu, nevyžaduje zamokřené stanoviště, hojná zejména na druhotných stanovištích, běžným druhem na celém území, roste vtroušeně všude tam, kde je dostatek světlam, euroasijský druh
Rod Populus, podle čeho jsou zástupci členěni, popis zástupců rodu pouze dvoudomé opadavé stromy (výjimečně keře) v ČR domácí 3 druhy: topol černý, topol bílý (linda) a topol osika, topoly (včetně jejich kříženců) rod Populus dělen do 5 sekcí: 1. sekce: Populus = bílé topoly – subsect. Lindy a osiky (Populus alba, Populus tremula), 2. sekce: Aigeiros = černé topoly – Populus nigra, Populus deltoides, Populus x canadensis, 3. sekce: Tacamahaca = balzámové topoly - Populus simonii = topol Simonův Populus candicans = topol bělavý), 4. sekce: Leucoides = velkolisté topoly – Populus lasiocarpa, Populus wilsonii 5. sekce: Turanga – zahrnuje pouze subtropické druhy, pro naše podmínky nevhodné
Co jsou produkční, rychle rostoucí topoly, jejich zařazení v rámci dělení rodu a jejich využitítopoly jsou schopny po výsadbě "nejrychleji ze všech dřevin plnit užitečné fce vzrostlé zeleně, vhodné především samčí kultivary (méně alergen, méně znečišťují ulici), rychle rostoucí klony v ČR vhodné k rychlému získávání průmyslově využitelné dřevní suroviny v čase řádově 20 – 30 let nebo k získávání dendromasy jako obnovitelného zdroje energie v řádově 5letých intervalech (v energetických plantážích či lignikulturách), Populus alba = topol bílý vhodná dřevina do ochranných lesních pásů, dřevo nepříliš kvalitní, Populus nigra = topol černý výsadby břehových porostů, dřevo nepříliš ceněno, často končí jen jako palivo, Populus x canadensis = topol kanadský dnes nejvýznamnějšími a nejrozšířenějšími produkční topoly, těžba může probíhat již po 20 letech, využití měkkého dřeva obdobné, v poslední době Populus nigra x maximowiczii, těžba již po 5 letech
Populus alba – charakteristika druhu, růstová charakteristika, areál rozšíření, ekologické nároky a porostní směsi, spontánní kříženci s P. Tremula.Populus alba = topol bílý (linda) 1 z nejrychleji rostoucích našich stromů, výška až 40 m, výčetní tloušťka 2 m, stáří: až 300 let, široká koruna, poměrně vysoké nároky na světlo, dost teplomilná, lužní a stepní ekotyp, hlavně složkou lužních lesů, eurosibiřský areál, Populus x canescens = topol šedý (linda šedá) kříženec: Populus alba + Populus tremula – nese znaky obou rodičů, roste rychleji, nejlépe na bohatějších a vlhčích nížinných aluviích řek,spontánně hojně v oblastech, kde se areály obou rodičů překrývají
Populus tremula – charakteristika druhu, růstová charakteristika, areál rozšíření, ekologické nároky a porostní směsi, spontánní kříženci s P. AlbaPopulus tremula = topol osika, výška: 25m, tloušťka: 0,75 m, stáří: až kolem 150 let, kmen sloupovitý, výrazně světlomilná dřevina, toleruje znečištěné ovzduší a významně může podpořit ozdravení průmyslových oblastí, u nás druh nížin, pahorkatin a nižších horských poloh, 300 – 600 m n.m, velký areál přirozeného rozšíření, Evropa a okolní oblasti
Populus nigra – charakteristika druhu, růstová charakteristika, areál rozšíření, ekologické nároky a porostní směsi, hybrid s Populus deltoides, význam těchto hybridůPopulus nigra = topol černý, světlomilná, rychle rostoucí dřevina – strom, výška: až 40 m,výčetní tloušťka: 2 m, již ve věku 50 – 60 let může dosáhnout výšky 35 m a výčetní tloušťky 1 m výmladnost: vydatná jak na pařezu, tak i na kmeni, vyžaduje velké množství dostupné vláhy v půděm, poslední zbytky původních porostů zastoupeny v lužních lesích velkých řek a jejich přítoků, většinou areály jeho původního rozšíření využívané zemědělsky, častěji se vyskytují šlechtěné, druhotné porosty, max.: 240 m n.m. přísně chráněný, euroasijská dřevina s těžištěm v Evropě ve Středomoří, Populus x canadensis = topol kanadskýíženec: Populus deltoides + Populus nigra - velký soubor kultivarů, neobyčejně proměnlivý taxon, později řada použitelných klonů, obvykle převyšujících v určitých žádaných, znacích svoje rodiče, zařazena mezi kultivary, tj. předepsaným způsobem pojmenována a zaregistrována, těžba může probíhat již po 20 letech – tvoří často výrazné dominanty
memorize

Recent badges