Create
Learn
Share

Dendrologie 1

rename
drist's version from 2016-06-08 20:50

Section

Question Answer
Zástupci čeledi Fagaceae, přehled rodů přirozeně rostoucích, či pěstovaných na území ČR.dřeviny převážně jednodomé, opadavé, cca 1000 druhů na obou polokoulích, v ČR domácí Fagus a Quercus, významné lesní dřeviny, mladé části rostlin intenzivně okusovány, rod Fagus = buk - Fagus sylvatica = buk lesní – původní, Fagus engleriana = buk Englerův – u nás zřídka pěstován, rod: Castanea = kaštanovník, Castanea sativa = kaštanovník jedlý – introdukovaný, rod: Quercus = dub, Quercus cerris = dub cer, Quercus pubescens = dub pýřitý – původní na jižní Moravě, Quercus rubra = dub červený – u nás používán v lesním hospodářství a hlavně v sadovnictví, Quercus robur = dub letní, Quercus petraea = dub zimní – původní, Quercus dalechampii = dub žlutavý, Quercus polycarpa = dub mnoholistý, Quercus virgiliana = dub jadranský – zjištěny na jižní a jihozápadní Moravě, v Polabí
Zástupci rodu Fagus, charakteristika druhů, areál rozšíření, růstová charakteristika a spontánní kříženci v rámci rodu (zejména v západní části Malé Asie a na Kavkaze) Fagus sylvatica = buk lesní, výška stromu: 40 m, výčetní tloušťka: 1,5 m, dožívá se: 400 let, v lesních porostech dokáže vytvářet rovné štíhlé kmeny, jinak košatý, výmladnost: slabá, v mladém věku a spíše v horách a pouze do věku 30 – 60 let, plodnost ve 20-40 roce, zastoupení 6%, přirozené by ale bylo 40%, přirozeně nad 200-300m n.m, mládí toleruje i značné zastínění, nesnáší náhlé oslunění, indiferentní ke geologickému podkladu, evropský areál s těžištěm rozšíření v západní, střední a jihovýchodní části kontinentu, východní hranice prochází Polskem k jihovýchodnímu úpatí Karpat až na Balkánský poloostrov (tam dochází ke spontánnímu křížení s bukem východním Fagus orientalis),
Ostatní bukyFagus orientalis = buk východní větší listová čepel nejširší nad svojí polovinou (Fagus sylvatica uprostřed), těžiště na Kavkaze, Fagus engleriana = buk Englerův, menší strom pochází ze střední Číny, pěstován u nás zřídka, Fagus grandifolia = buk velkolistý strom až 30 m vysoký, výčetní tloušťka: 0,9 m, stáří: 300 let, východní části S. Ameriky
Zástupci rodu Quercus, jejich rozdělení do sekcí, původní autochtonní zástupci rodupodrod: Cerris – plody zrají obvykle 2. rokem; endokarp lysý (Quercus cerris = dub cer), podrod: Erythrobalanus – plody zrají 2. rokem; endokarp plstnatý, (Quercus rubra = dub červený). podrod: Quercus – plody zrají 1. rokem; endokarp lysý (Quercus petraea = dub zimní, Quercus dalechampii = dub žlutavý, Quercus polycarpa = dub mnohoplodý, Quercus robur = dub letní, Quercus frainetto = dub balkánský, Quercus pubescens = dub pýřitý, Quercus virgiliana = dub jadranský
Quercus robur = dub letní (křemelák)v 1. roce vytváří pouze několik primárních listů, růst zpočátku pomalý, později se růst jen pomalu zrychluje a trvá do 120 – 200 roků, evropský areál zasahuje i do Skandinávie a zabírá většinu Evropy, roste podél vodních toků a je nejvýznamnější dřevinou tvrdého luhu, zasoutpění 6%, přirozené 17%, roste ve směsi s jasanem a jilmem, teplomilná, silně světlomilná dřevina, na půdu náročná, citlivá na mráz. Existuje lužní a lesostepní ekotyp, rozložitý strom, výška: 40 m, výčetní tloušťka: 1,5, věk: 500 let, výmladnost velmi dobrá, plodit začíná ve 40 roce
Quercus petraea agg. = dub zimní (drnák)světlomilný (o trochu méně než dub letní), teplomilný, nemá nároky na vlhké půdy, roste na nejrozličnějších půdách, proti mrazu naprosto odolný. v teplejší části rozšíření doprovázen habrem, výše pak bukem, u nás především v teplých pahorkatinách (doubravy), do 750 m n.m. – postupně střídán bukem, celkové rozšíření větší část Evropy, ne tolik na sever a východ jako dub letní, 30 m vysoký, výčetní tloušťka 1 m, věk: 400 let, silná výmladnost
Quercus cerris = dub cer světlomilná až polosvětlomilná dřevina, dřevina teplomilná, roste i na kyselých, chudých a mělkých půdách, citlivý na silné mrazy, původní na jižní Moravě v teplomilných doubravách, celkově teplé polohy západní, střední a východní Evropy, středně vysoký strom 30 m, výčetní tloušťka: 1 m, věk: cca 200 let, obvykle zprohýbaný kmen, pařezová i kmenová výmladnost značná
Quercus rubra = dub červenýRozšíření východní pobřeží S. Ameriky, méně náročný na světlo, nesnáší záplavy, u nás používán v lesním hospodářsví a především v sadovnictví – ceněn pro poměrně rychlý růst a krásné, červenohnědé podzimní vybarvení, dřevo: méně kvalitní, výška 30 m, průměru kmene: 1,5 m, kůra poměrně dlouho hladká
Quercus pubescens = dub pýřitýsvětlomilný, teplomilný, výborně snáší velmi suchá stanoviště s minimem srážek, upřednostňuje živné půdní podklady, zejména na svazích s jižní expozicí, městské prostředí nesnáší, roste v nejteplejších oblastech státu, kde spolu s jinými xerofytními dřevinami tvoří charakteristické lesostepní formace, max.: 470 m n.m., těžiště rozšíření v jižní Evropě, malý strom s křivým kmenem, na extrémnějších lokalitách jen keř, výška 15 m, výjimečně dosáhne tloušťky kmene až 1 m
Quercus suber = dub korkovýmenší, vždyzelený strom, původní v západním Středozemí – pěstován pro korek, 1. loupání borky se provádí až v době, kdy obvod kmene dosáhne 60 cm, loupání se opakuje nejdříve za 9 let – nová korková vrstva dorůstá tloušťky 3 – 4 cm, nejvíce korku produkuje Portugalsko
Teplomilné druhy rodu QuercusQuercus robur = dub letní (křemelák), Quercus petraea agg. = dub zimní (drnák), Quercus cerris = dub cer, Quercus pubescens = dub pýřitý, Quercus suber = dub korkový
Lesnicky i sadovnicky nejvýznamnější introdukovaný dubQuercus rubra = dub červený
Zástupci rodu Carpinus, jeho areál rozšíření, ekologie, využití (nejen v dřevařském průmyslu).Carpinus betulus – habr obecný, poměrně dobře snáší zastínění, dává přednost vlhčím lokalitám, nesnáší rašelinu, záplavy, vyhýbá se půdám chudým a kyselým, přirozené zastoupení 2%, současné 1%, doprovází dub, buk, lípu, hlavně pahorkatiny - 200 – 700 m n.m., rozšíření evropské s centrem v západní, střední a jihovýchodní Evropě, podřadná dřevina, považovaná mnohdy za nežádoucí příměs, vhodný do živých plotů a stěn – snáší zastřihování; Carpinus orientalis – habr východní - keř nebo malý strom až 5 m vysoký, domácí v JV Evropě.
Zástupci rodu Coryllus, domácí zástupce, ekologické nároky, růstová charakteristika, areál jeho rozšíření a důvod rozšiřování jeho areálu, introdukovaný zástupce rodu.Corylus avellana = líska obecná, keř: 6 m, věk: 60 let, výmladnost výborná, světlomilná, vyhýbá se nejvíce chudým půdám, netoleruje rašelinu a zamokřené půdy, vylepšuje kvalitu půdy, ve světlých lesích a křovinách do 1000 m n.m., celoveropské rozšíření; Corylus colurna = líska turecká - strom až 20 m průměr kmene přes 1 m, pochází z jihovýchodní Evropy, Malé Asie, nenáročná na půdní podmínky, součást městských alejí, hodnotné dřevo
Zástupci rodu Fraxinus, 2 domácí zástupci, ekotypy F. excelsior, ekologické nároky, růstová charakteristika, areál rozšíření, zdánlivá dvoudomost – důvody a následkypřirozené rozšíření 0,6%, současné 1,1%, Fraxinus excelsior = jasan ztepilý: výška: 35 m, výčetní tloušťka: 1 m, cca 250 let, výmladnost výtečná, mnohomanželný (polygamní): jeho bezobalné květy buď oboupohlavné, nebo jen samčí, resp. Samičí – každý třetí strom je jen samčí, světlomilný, poměrně citlivý na mrazy, velmi vysoké nároky na živnost půdy, indikátor nejlepších půd, lužní ekotyp, horský ekotyp, vápencový ekotyp, dřevařsky ušlechtilý, roztroušeně od nížin do podhorských až horských poloh, celoevropský; Fraxinus angustifolia = jasan úzkolistý: strom 35 m, teplomilný, u nás jen v Podyjí, Fraxinus ornus = jasan úzkolistý: teplomilný, v ČR druhotně k zalesňovaní suťových svahů
Zástupci řádu Urticales, zejména rody lesnicky i sadovnicky využívané v ČRUlmus = jilm, "ušlechtilé, náročné, barevné listnáče", naše domácí druhy od 20. – 40. let minulého století silně ohrožovány chorobou zvanou grafióza či holandská nemoc jilmů, v ČR domácí 3 druhy; jejich plošné zastoupení v lesích pokleslo pod 0,1%, Ulmus minor = jilm habrolistý, Ulmus glabra = jilm horský, Ulmus laevis = jilm vaz, rod: Morus = morušovník, stromy střední velikosti, plody: nažky – ve zdužnatělém okvětí, tvořícím plodenství zvané moruše, Morus alba = morušovník bílý, teplomilný druh pocházející z Číny a Koreje
Zástupci rodu Ulmus – příčiny poklesu jejich zastoupení a možnosti záchrany těchto dřevinpůvodní zastoupení 0,5%, nyní 0,1%, naše domácí druhy od 20. – 40. let minulého století silně ohrožovány chorobou zvanou grafióza = holandská nemoc jilmů, jako přenášeč spolupůsobí bělokaz – kůrovec Scolytus, šíří se vodivými pletivy stromu – ty ucpává a listy umístěné výše vadnou a žloutnou (počínaje měsícem červnem) a jedinec během 1 – 3 let umírá, Ulmus laevis se zatím ukazuje jako druh poměrně tolerantní, do Evropy choroba zavlečena pravděpodobně ze S. Ameriky, Možnosti záchrany:největší naději na přežití mají údajně jilmy jen jednotlivě přimíšené v rozsáhlejších porostech, šlechtění
Ulmus minor, charakteristika druhu, růstová charakteristika, areál rozšíření, ekologie a porostní směsiUlmus minor = jilm habrolistý výška: 30 m, průměr kmene: i víc než 1,5 m, věk: 300 let, velmi dobře ukotven v půdě a nebývá proto postihován vývraty, velmi hojné kořenové výmladky, Ulmus glabra, celková přizpůsobivost této dřeviny pozoruhodná, na obsah živin v půdě je náročný, toleruje zastínění, náročný na teplotu (teplomilný), ale zároveň odolný vůči mrazu, neroste na kyselých a chudých půdách. (lužní edafotyp jilmu habrolistého, skalní edafotyp jilmu habrolistého, rozšířen především jako přimíchaná dřevina v tvrdých lužním lesích do nadmořských výšek 500 m n.m., euroasijská dřevina
Ulmus glabra, charakteristika druhu, růstová charakteristika, areál rozšíření, ekologie a porostní směsi.Ulmus glabra = jilm horský "suťová dřevina", mohutný strom 40 m, výčetní tloušťka až 2 m, věk: 500 let, velmi dobře zakotven v půdě – nebývá postihován vývraty, nevytváří kořenové výmladky, toleruje poměrně silné zastínění, lokality s příznivou vlhkostí, svahy od 400 – 1200 m n.m., velmi náročný na živnost půdy, bohatou na dusíkaté látky z organického opadu, euroasijská dřevina, v ČR v dubovém a bukovém pásmu
Ulmus laevis, charakteristika druhu, růstová charakteristika, areál rozšíření, ekologie a porostní směsi.Ulmus laevis = jilm vaz strom 35 m vysoký, průměr kmene: až 1,5 m, věk: 400 let, růst pomalejší než ostatní jilmy, dřevina teplejších oblastí, stínomilný, lužní edafotyp a suchý edafotyp, vázán na hluboké živné půdy, na území ČR dnes asi nejrozšířenější jilm a součást stromové etáže lužních lesů, max. 420 m n.m., dřevina středních a jižních částí Evropy
Řád Sapindales, vyjmenujte a popište čeledičeledí cca 9, zde uvedeny 4: Aceraceae (v ČR autochtonní jen 3 druhy z rodu Acer) , Hippocastanaceae, Staphyleaceae (v ČR původní jen jeden druh), Sapindaceae (jen introdukované)
Čeleď Acearaceae, přehled (rodů) a druhů přirozeně rostoucích a pěstovaných na území ČR, u introdukovaných druhů uveďte areál přirozeného rozšířeníintrodukované druhy: Acer tataricum = javor tatarský, Acer monspessulanum = javor francouzský – z jižní Evropy, Acer japonicum = javor japonský – Japonsko Acer saccharinum = javor stříbrný – východní část S. Ameriky, Acer saccharum = javor cukrový – S. Amerika, Acer rubrum = javor červený – východní část USA a jihovýchodní, rod: Negundo = javorovec, Negundo aceroides = javorovec jasanolistý – S. Amerika
Acer platanoides – charakteristika druhu, růstová charakteristika, areál rozšíření, ekologické nároky a porostní směsiAcer platanoides = javor mléč výška 30 m, výčetní tloušťka: 1 m, stáří 200 let, výmladnost velmi dobrá, polostinná dřevina, vysoké nároky na půdní vláhu a částečně snáší i stagnující vodu, vyžaduje vlhké půdy bohatě zastoupené živinami, imisní znečištění snáší lépe, u nás rozšířen skupinovitě až jednotlivě v porostech, spolu s klenem, jasanem, jilmy a lípou malolistou, v rovinách, údolích a pahorkatinách do 730 m n.m., evropský areál – zastoupen nerovnoměrně a mezernatě
Acer pseudoplatanus – charakteristika druhu, růstová charakteristika, areál rozšíření, ekologické nároky a porostní směsiAcer pseudoplatanus = javor horský = javor klen: řazen do skupiny "suťových dřevin", výška: 40 m, výčetní tloušťka: 1,5 m, stáří: až 400 let, výmladnost: slabá, polostinná dřevina, vyšší nároky na úživnost půdy, na vzdušnou i půdní vlhkost, nesnáší imisní znečištěni, na celém území roztroušeně od pahorkatin; hojněji v podhorských a horských polohách do 800 m n.m., evropský areál s centrem rozšíření ve střední a jižní Evropě
Acer campestre – charakteristika druhu, růstová charakteristika, areál rozšíření, ekologické nároky a porostní směsiAcer campestre = javor babyka, výška: 15 m, tloušťka 1 m, stáří: 200 let, výmladnost dobrá, dřevina teplomilná, zvláště v nezaplavované části tvrdého luhu, ale i v doubravách pahorkatin (doprovází především dub zimní), 2 ekotypy: lužní a stepní , max 500 m n.m., evropský areál
memorize

Recent badges